Plná moc je jednostranné písemné potvrzení, že smluvní zastoupení bylo ujednáno a vzniklo. Osoba, která na základě plné moci někoho jiného zastupuje, se nazývá „zmocněnec“ a ten, který uděluje plnou moc, se nazývá „zmocnitel“. Prostřednictvím dohody o plné moci je realizováno zplnomocnění. Plná moc zaniká především provedením právního jednání, pro které byla udělena.

Plnou moc jakožto potvrzení je třeba odlišovat od vlastní dohody o zastoupení, která je zpravidla dvoustranným právním jednáním. Dohodou o plné moci vzniká smluvní zastoupení, tj. oprávnění zástupce jednat jménem zastoupeného v rozsahu stanoveném v dohodě o plné moci. Vystavená plná moc poté slouží jako osvědčení dohody o zastoupení mezi zmocněncem a zmocnitelem pro třetí osoby a tímto způsobem zplnomocněný zástupce smí za zastoupeného jednat jen v explicitně uvedených činnostech a úkonech, které jsou obsaženy v plné moci.

Plná moc musí být písemná jen tehdy, pokud písemnou formu vyžadují i následné právní úkony zmocněnce, při kterých jedná nebo pokud jde o tzv. generální plnou moc, na základě které je zmocněnec oprávněn zastupovat zmocnitele ve všech věcech.  A protože jde o osvědčení třetím osobám, postačí, pokud obsahuje pouze podpis zmocnitele a není nutné, aby obsahovala i výslovnou akceptaci ze strany zmocněnce. Podpis musí být úředně nebo notářsky ověřen jen tehdy, pokud to výslovně požaduje zákon. V plné moci musí být vždy uveden rozsah zmocněncova oprávnění.

Zmocněncem může být jak fyzická, tak právnická osoba. Fyzická osoba je jako zmocněnec povinna jednat zásadně osobně, za právnickou osobu jednají v první řadě její statutární orgány. Z úkonů zmocněnce v rámci udělené plné moci je zavázán přímo zmocnitel. Pokud by byly meze plné moci překročeny a zmocnitel zmocněncovo jednání bez zbytečného odkladu neschválil, je zavázán sám zmocněnec.